Červenec 2018

Šnek

11. července 2018 v 19:30 | A. |  Poems
Šnek
Na ulici V Ulitě
číslo popisné 4
žil ve své malém úkrytě
hlemýžď jménem Jiří.

A jednoho rána všim si,
když šel zrovna na záchod,
že na stromě vedle visí
přihláška na závod.

Jirka vytáh tykadla,
na přihlášku civěl,
pak idea ho napadla,
přihlásit se přiměl.

Dne dalšího pak dříve vstal.
Jeho manželka je chytrá,
tak na lístek jí napsal,
ať čeká ho až zítra.

Přesně v devět třicet
stál na startovní čáře,
když náhle začal slyšet,
jak manželka mu káže:

"Jiří, muži, neblázni,
stejně nevyhraješ.
Jen, co povel Start zazní,
posledním se staneš."

Jiří ji však nevnímal
a na startu seděl,
do dálky se díval,
do dálky hleděl.

Když zazněl výstřel startovní,
šnek dal se do pohybu,
než zazní zvony polední,
chtěl být dávno u dubu.

Vedle něho zajíc běžel,
za chvíli však zakopl.
Vedle něho zajíc ležel
na oku měl monokl.

Z druhé strany byla liška,
za chvíli však upadla.
Spadla na ni velká šiška,
liška špatně dopadla.

Chudák Jiří zůstal sám,
běžel už pár hodin,
to by bylo, aby nevyhrál,
když ho pozorují zástupy rodin.

Šnek dobíhá do cíle,
na svou ženu čeká
a užívá si ty chvíle,
kdy před ním každý klobouk smeká.

Jiří, vítěz závodu,
dostal teď medaili,
vyhrál kyblík na vodu,
boty a bílou košili.

Štěstí mu však nepřálo,
když se vracel domů,
na nebi se zatáhlo,
blesk uhodil do stromu.

Šnek se svojí ženou,
pod stromečkem leží,
už nikdy nevstanou,
a čas klidně dál běží.




Když se nedaří, co se dařit má...

11. července 2018 v 18:28 | A. |  Topic of the week
Chtěla jsem napsat na minulé téma týdne Životní cíl článek o tom, jak chci napsat knížku a nedaří se mi to, ale bohužel jsem to nestihla. To ale vůbec nevadí, protože o tom můžu napsat teď. A zároveň napíšu o několika dalších věcech, které se mi nedaří.

Podlý vědec

10. července 2018 v 22:04 | A. |  Poems
Podlý vědec

V poslední vteřině stihl utéct.
Velmi vysoké napětí řítící se k zemi rychlostí
určenou časem a tíhovým zrychlením
zavalilo řeku. Nepřestala téct.

Elektricky nabitá kapalina
se klikatícím se údolím valila jako lavina.
On ale hasiče nezavolal,
nad způsobenou zkázou se zaradoval.

Za chvíli nastal náhlý zvrat,
mezi dráty a vodou vznikl zkrat.
Prozradím vám další děj,
jiskra zasáhla jeho obličej.

Vykřikl a spadl na zem,
do vody se skutálel rázem.
Byl pyšný na dílo svoje,
teď jeho mrtvé tělo řekou pluje.

Zase začínám

10. července 2018 v 22:00 | A. |  My life
Zase začínám. Za svůj život jsem měla několik blogů, které za moc nestály a nikdo je nečetl. Na jednom z nich jsem chtěla psát o věcech, kterým jsem nerozumněla a na těch ostatních vlastně taky. Na jednom jsem proti sobě poštvala několik Slováků, když bylo téma týdne Slováci a já napsala dost špatný článek o Slovensku, který vůbec nedával smysl. A na jiném blogu jsem si s bráchou založila "tajnou organizaci". Když to po několika letech znovu čtu, tak si říkám: "Co jsem to sakra byla za člověka? Co jsem měla v hlavě? A jak jsem něco takového mohla někdy vůbec napsat?!"
Odpovědi na tyto otázky neznám. Bylo mi 12, když jsem psala svůj první blog, 13, když druhý, skoro 14, když třetí a v patnácti jsem snad nic nepsala, aspoň doufám. Teď je mi 18 a změnila jsem se nějak? Já doufám, že ano.
Tak snad na tomto blogu vydržím nějakou delší dobu,
A.